Ať si kdo chce co chce říká, nejen peníze (a koronavirus 🙂) hýbají světem. Mezilidské vztahy byly, jsou a budou další (a pro mě osobně tou velmi důležitou) hybnou silou světa. A zcela v duchu motta této platformy fine50 “50 není smrt” bych ráda otevřela veřejnou diskusi na témata z této oblasti, která by mohla ostatním přiblížit, jak to my 50+ se vztahy máme, jak vnímáme svoje postavení ve společnosti a co nás ještě může v této oblasti překvapit.
Jestli si totiž někdo myslí, že po padesátce lidé zcela rezignují na lásku, už netouží tolik po blízkosti druhého člověka a milování a vášeň považují za uzavřenou kapitolu života, troufám si tvrdit, že takový člověk je úplně, ale ÚPLNĚ mimo. Naopak. Po padesátce jsou ta témata ještě mnohem bohatší, prožitky hlubší a zkušenostmi hranice otevřenější. Takový člověk už je plný zkušeností, zklamání i úletů, čili pestrost témat se přímo nabízí.
Není to žádná objevná myšlenka, ale spíš utvrzení v tom - vztahová tajemství, a bohužel i ta největší zvěrstva, se odehrávají většinou jenom mezi těmi samotnými aktéry, tzv. mezi čtyřmi stěnami. A zkušenosti některých vrstevníků, kteří o svých prožitcích a touhách jsou ochotni hovořit, mě v tom jenom utvrzují.
Jak nás 50+ může vztahově společnost vnímat? Dám k dobru takovou vtipnou demonstrační zkušenost:
Před pár lety jsem poskytla klid našeho domečku na venkově blízké osobě, která se připravovala na zkoušku ze sociologie a psychologie. Takový studijní azyl. Dívka se zavřela v obýváku a drtila skripta, zatímco já pilně připravovala oběd bohatý na všechny složky podněcující mozkové buňky k maximálnímu výkonu. V zástěře u sporáku a uplakaná od krájení cibule jsem podávala i já poměrně slušný výkon. V tom do kuchyně vstoupila „studentka“ a spruzeně se zhroutila ke stolu. „Tak co, jak to jde?“, snažila jsem se o sounáležitost. „To se nedááááá, nebaví mě toooo“. Pokračuji v empatii: „To dáš, jsi chytrá. Jaké je zrovna téma?“ „Kvalita života lidí po padestáce. Jaká asi tak může bejt? Vždyť to už je jako bejt mrtvej, nééé?“ V té době mi bylo něco málo po čtyřicítce. Otočila jsem se k tomu individuu a zařvala: „A vééén. Dneska bez oběda!“ Vzápětí jsem si uvědomila, že jejích „dvacet dva“ mělo také právo na názor a já jsem to měla zvládnout líp. Neměla jsem se na ní za její názor zlobit, měla jsem jí zkusit podat lepší obrázek lidí, co už mají něco za sebou, a zlepšit reputaci padesátníků v očích byť jednoho mladého člověk. Možná by i tu zkoušku udělala s přehledem.
Pro mě to byla zkušenost a teď vlastně zdroj k zamyšlení. Témat, která se nabízejí, je bezpočet. Vybírám namátkou z těch, co mi teď letí hlavou a na která se můžete těšit.
- Proč si muži vybírají „jednoduché“ ženy
- Proč si ženy vybírají „macha“
- Proč si muži vybírají „sirény“
- Jaký věkový rozdíl ještě vztah unese
- Žena 50+ a mladší muž
- I sedmdesátníci touží po „dvacítkách“
- Muži a jejich „druhé vrhy“
- Značka „Český muž“
- Role mužů a žen v rozvratu
- Emancipace, Mee too a štípanec do zadku
... a tak dále.
Byla bych ráda, kdyby se prostřednictvím této platformy rozvinula jakási diskuse nad těmito tématy. Abychom zkusili některá „tabu“ otevřeně pojmenovat a upřímně sdílet. A to při zachování těch nejpřísnějších pravidel slušného slovníku a výběru slov a respektu k citlivosti tématu.
Pojďme do toho.