Mám rád humor Vladimíra Jiránka. Vtip, kde jeho známé postavičky sedí na hřbitově a jeden říká druhému: "Dlabáčku, měl jste pravdu. Je to fajn občas zajít mezi lidi." mě zaujal natolik, že si ho pamatuji od mládí dodnes.
Během cestování ať s přítelkyní nebo sám, navštěvuji zajímavé památky. Často jsou to kostely a obzvláště u vesnických se nalézají i hřbitovy. V podstatě nikdy si jejich návštěvu nenechám ujít. Vždy jsou to místa se zvláštní atmosférou. Lidé se snaží, aby to byla místa hezká, důstojná, tichá. Jednou tam přece taky spočinou. Samozřejmě, že se to často nepovede.
Toto léto mám štěstí. Všechna místa, která jsem navštívil měla jisté kouzlo. Měla jedno společné. Vždy to byly hřbitovy vesnické, malé, řekl bych komorní. Některé měly i nádherný výhled. Většina byla udržována tak akorát. Mám rád, když jsou hřbitovy čisté, upravené, ale ne zase jako městská okrasná zahrada. Prostě aby měly již zmíněnou atmosféru.
Dlouho jsem si myslel, a už jsem to i řekl synům, že si přeji, aby mě rozprášili na mém oblíbeném místě. V posledních letech vážně zvažuji, že si najdu nějaký malý hezký hřbitov a koupím si tam místo. Třeba bude někomu stát zato, tam někdy zajít a zapálit svíčku. A když ne, budu mít své místo.
Máme sice rodinný hrob, ale nelíbí se mi a ani místo mi není blízké, ač Prahu miluji. Malý vesnický hřbitov třeba na Šumavě je mi bližší. A ten vzduch! A třeba v Kašperských horách je ze hřbitova nádherný výhled. Zajeďte se pokochat.
A co Vy. Už máte vybrané místo? Vybírejme s rozvahou. Přece jen, strávíme tam relativně dlouhou dobu.
