Trochu nechápu, proč z každého na potkání vyleze jen “šťastné a veselé Vánoce“? Proč si nedáme tu práci a nepovinšujeme něco reálnějšího a osobnějšího? Tedy, samozřejmě, pokud to tak cítíme.
Letos, snad více než kdy jindy, si přejeme zdraví a štěstí… a možná po dlouhé době to jen tak nevyžblebtneme, ale má to i svůj obsah. Mně v té souvislosti ale trochu irituje, že si lidé nedají více práce, nezamyslí se během družného hovoru a nepopřejí si něco, co nezní jako klišé. Tím nechci říct, že „zdraví a štěstí“ jsou klišé, ale je to taaaak univerzální a trochu těžko uchopitelné přání.
„Jen“ šťastné a veselé?
Přiznám se, že konkrétně Vánoce ve mně skoro vůbec neevokují štěstí a veselí. Vlastně ten pocit štěstí prožívám odjakživa spíš při procesu, kdy kupuji něco někomu jen tak. Prostě jdu, vidím a už mi mě srdce vede k tomu, komu by ten dárek mohl udělat radost. A klidně v červenci. A také daruji hned. Tím se dostávám vlastně i k té radosti, která plyne právě z toho, že si představuji, jak se dotyčný obdarovaný raduje.
Jenže na Vánoce čekají dárky všichni. A také z vlastních předešlých zkušeností vím, že dárky se kupují poněkud programově, že přeci „něco“ musím dát tomu, a tomu… a tudíž tak trochu pod tlakem a může se stát, že i nepovedeně. To se pak dárek a radost obdarovaného vůbec nemusí potkat.
Zůstaňme ale u přání. Když přejeme štěstí, s tím je to sakra složité. Jeho míra je totiž odvislá od mnoha věcí. Pro každého totiž znamená štěstí něco jiného a každý má svou míru štěstí změřenou tak nějak svými okolnostmi, možná osudem, či srdcem. A s veselím je to ještě složitější – to, co jednoho činí veselým, může druhého uvrhnout do naprostého smutku až deprese. A jaké by to asi na světě bylo, kdybychom všichni byly přešťastní a převeselí?
Štěstí měřeno srdcem
V minulých týdnech padnul jackpot přes 97 miliónů korun. Jihočech, který si z leknutí vsadil, by mohl hovořit o štěstí. Jenže právě jak je štěstí ta relativní hodnota, pro někoho v současné době může být tím největším štěstím třeba mít práci a brát za ní byť minimální mzdu. Nebo mít sice hlad, ale láskyplného člověka vedle sebe.
Jak říkám/píšu, zkusme se zamyslet a popřát těm druhým něco „na míru“, třeba jim to pomůže najít to jejich štěstí a budou z toho i veselí.
Moje přání pro Vás
Takže já vám všem k letošním Vánocům přeji:
- abyste nebyli nervózní, neřvali na svoje děti a nezabili je dřív, než se zakuckají při hltáním řízku, už už rozbalit dárky – věřte, mají taky nárok toho mít už „plný kecky“
- abyste byli milí na svého partnera/ku a objali ho/ji jen tak, i bez důvodu
- abyste vyjádřili svoje city a vyřkli to, co dlouho nezaznělo, s klidem a bez patosu
- abyste byly tolerantní ke svým rodičům, kteří možná už tolik nestíhají, nechápají, nechytají se, a nenaznačovali jim, jak jsou nemožní – také budete jednou staří
- abyste ve svých myšlenkách byli i s těmi, co zrovna nestojí po vašem boku, ale pořád jsou ve vašem srdci
- abyste si neudělali kvůli Vánocům ze žaludku mrzáky, nepřežírali se a dali svému tělu jen o trochu víc, než jindy
- abyste s čistým svědomím mysleli i na sebe - na své zdraví, na svůj rozvoj, na své sny a touhy, na to, co máte rádi, nesobecky a s pokorou k životu
- abyste nezapomněli na to, že život je jen jeden a že každý nový den je krásnější, než byl včerejšek.
A, upřímně, šťastné a veselé Vánoce, pokud v tom najdete ten správný obsah 🙂.
