Musím se podělit o skvělý text, který jsem dnes našel. Mnoho z Vás ho jistě zná, ale i pro ty myslím stojí zato si ho zopakovat.
Nesmím se bát. Strach zabíjí. Je malou smrtí, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam kam odešel, nic nezůstane.
Zůstanu pouze já.
(Benegesseristická “Litanie proti strachu” - Frank Herbert)
Strach je něco, co nám znepříjemňuje život snad ze všeho nejvíce. Bylo o něm napsáno nespočet textů, co nám přináší, co nám odnáší. Každý ho známe. Dobře ho známe. Strach má mnoho podob. Strach o zdraví, o děti, o partnera, rodiče. Strach ze šéfa, z práce, z cestování, z létání, z pavouků….. mohl bych popsat ještě několik stran.
VŽDY je však iracionální.
Neslučujme ho s pudem sebezáchovy a rozumné opatrnosti. Strach je něco jiného.
Jeho projevy jsou různé. Úzkost, stažené hrdlo, nespavost, nervozita, pláč, bušení srdce, rozhodovací paralýza. Nikdy nám nepřinese nic dobrého. Obtěžuje nás, znepříjemňuje život nám i našemu okolí. Příklad za všechny: strach o blízké znepříjemňuje život nejen nám, ale především jim.
Je statisticky ověřeno, že předmět strachu se v 98-99,9% nikdy nestane, negativní události nikdy nenastanou.
Kolik času, ze svého života strávíme ve strachu, když skutečnost je VŽDY jiná, lepší. Promiňte v 98-99,9% případů. Proč trávíme tolik času ze svého života ve strachu, když je to čistá ztráta toho času?
Těším se na Vaše reakce.
