Na Ostrovech jsou politici a i lidé hyperkorektní. A svoje opravdové názory na ostatní národy a země neříkají nahlas.
Latentní rasismus tam ale bují ve velkém. A není napřen vůči jejich muslimských, indickým či afroamerických menšinám, ale v našem případě proti obyvatelům Východní Evropy, neboli bývalému Východnímu, Sovětskému bloku.
A Kůdela to schytal za všechny. Proč?
Má to několik důvodů. Jednak si pamatují, že jsme žili více jak 40 let v područí necivilizovaného režimu a to se na myšlení a celkovém nastavení lidí, kteří v takovém marasmu žili, musí projevit. Po odeznění euforie po roce 1989, kdy se Sovětský blok zhroutil a za osvobozené země mluvili Havlové, nebo Walesové a začali za ně mluvit Klausové a Orbánové, se tento historický rasismus začal postupně vracet. Krádeže v obchodních domech po revoluci, kdy jsme dostali možnost vycestovat až po oblíbené polské gastarbaitery.
Dalším důvodem je současná politická situace v podstatě ve všech východoevropských zemích. Řekněme si otevřeně, že oni nás stále považuji tak trochu za opice. A nejen na Ostrovech, ale i v ostatních zemích. Oni totiž velmi dobře vidí, jak si tady vládneme a hlavně kdo nám tady vládne.
Je mi to velmi nepříjemné, že jsem na západě považován za opici. Když si ale uvědomím, že tuto vládu a tohoto prezidenta si naši spoluobčané zvolili dobrovolně a ve svobodných volbách, nemohu se tomu divit. Když se podívám do Maďarska, kde úplně stejně jak u nás vládne trochu chudší Babiš, do Polska, kde v roce 2021 uzákoňují zákazy interrupcí a vyhlašují “zóny bez homosexuálů”, nedivím se znovu.
Dalším důvodem jsou nefungující státy, které tolerují a nejsou schopné řešit a trestat rozkrádání dotací. Dokonce na těch nejvyšších politických místech. Není to jenom náš problém, i když v tom jsme premianty. To nám důvěryhodnosti rozhodně nedodává.
No a když se k tomu přidá afinita mnoha perfidních vrcholových politiků k dystopiím v Rusku a Číně, jsme považováni nejen za opice, ale i za bezpečnostní riziko, na které je potřeba si dávat pozor.
O neplnění bezpečnostních závazků už snad ani není třeba mluvit. Jsme vlastně ještě spojenci? Nechováme se tak.
