Příroda moc dobře ví, co dělá, ať se nám to líbí nebo ne. A jestli máme někdy pocit nějaké nespravedlnosti, jistě, ano, možná…. Ale je nám to stejně k ničemu.
Přesně tak to zařídila příroda s plodností žen a potažmo s jejich přitažlivostí.
Vymezila jim čas pro bezstarostné dětství, čas prvních bolestí a obav z otěhotnění, čas pro mateřství a čas pro nemilosrdný odchod do „reprodukčního důchodu“. A každé období má svoje pro a proti.
Nasnadě je otázka: jaké „pro“ má asi období, kdy se ženě po klimakteriu změní chemie v těle tak, že přestane být žádaná pro mužské samečky? Že ztratí pas a sexappeal? Že přihodí kila navíc a k tomu bolesti hlavy, výkyvy nálad a návaly horka ve chvíli, kdy si to nejméně přeje?
Je všeobecně známo (a dokázáno), že muže podvědomě nejvíce lákají právě takové „lidské samičky“, které mají podstatný rozdíl mezi pasem a boky. A příroda to zařídila právě tak, že ženy při ztrátě plodnosti začnou pomalu ale jistě tento poměr srovnávat, čili ztrácet pas. Jasně, udržet si štíhlou pružnou postavu a štíhlý pas stojí dost sil nejen ženy po padesátce. Nicméně, je to – tak, jako ostatně v mnoha ohledech – v hlavě.
Nic mě neumí tak rozčílit (nikoliv však dojmout), jak se některé ženy úderem padesátky na všechno vykašlou a přestanou být půvabné jenom proto, že si myslí, že už to nemá cenu. Přestanou poslouchat svoje tělo a biologické změny, Ignorují snížené spalování energie a jedí jako „zamlada“, přestanou se hýbat, pečovat o sebe, zdobit se a „nosit se“ a naprosto podlehnou svému datu narození. Do svého šatníku zařadí už jenom „oversize“ hábity popelavých barev a obují si placaté boty. Naopak z něj vyhází všechny push-upky a krajková body a nahradí je košilkami s již zabudovanou sportovnickou podprsenkou. Vlasy zkrátí na délku vyžadující co nejméně složitou úpravu a pro jistotu vyhodí všechny šminky. Svoje tělo popráší maximálně nějakým eko extraktem z bylin a lučního kvítí a nasadí si brýle na čtení, které pak nosí celý den.
Jedna moje známá kadeřnice má vypozorované tři životní fáze žen:
Fáze 1 - dlouhé vlasy, doba lákání a hnízdění
Fáze 2 – zkrácené vlasy na mikádo – první dítě, zkrácené vlasy na kluka – druhé a další děti
Fáze 3 – obarvení krátkých vlasů na červeno – žena po přechodu
Rozdíly v přístupech samozřejmě jsou a často v tom hraje roli kultura toho kterého kraje. Jak jsem měla možnost vypozorovat, v jistém smyslu mistryněmi v „neřešení se“ jsou Portugalky. Ty jsou nejkrásnější a nejšťavnatější tak kolem osmnácti let. Jakmile ale klofnou svého vyvoleného, vykašlou se na nějaké poměry pasu a boků hned po prvním dítěti. Zůstanou pěkně nakynuté, přihodí k tomu další dva nebo tři potomky a další faldy a pak už je jim úplně fuk, že vedle nich poskakuje vysportovaný štíhlý manžel, který by se mohl vydávat klidně za nejstaršího syna. Svému muži ženy v Portugalsku většinou tolerují nějaký ten pohled na jinou, ale jinak v této zemi se silnou katolickou tradicí ženy tak trochu hřeší na tom, že rozvod hrozí o mnoho méně, než v jiných více ateistických zemích.
Nevím, jak Vy, ale podle mého není nic méně zajímavého, než právě články o klimakteriu. Proč? Protože se o tom píše jako o posledním tažení, pohřbu zaživa, poukazu na nudu a šeď, ztrátě zájmu a začátek přehlížení. Jenže to si my, ženy, děláme samy. Samy se stavíme do role těch, co jsou průhledné (muži už je nevidí), bez feromonů (ano, je to tak, ale….), bez šťávy (no to snad nééééé!), bez výhledu na ještě nějaký ten „rajc“ (bez komentáře).
Období „fine50+“ nemusí být nutně jen období ztraceného sebevědomí a pád do hlubin nudy. Může to být jenom takový malý úkrok stranou a setrvání tam jen tak dlouho, jak si to MY ŹENY budeme přát. Chce to jen odvahu si najít v nové roli glanc, esprit a naději, že ztrátou plodnosti nic nekončí a s grácií „se jede dál“.
