Co si s sebou vezmete na opuštěný ostrov?
Vždycky jsem z téhle otázky v rámci nějakého sofistikovaného psychologického testu (třeba v časopise Bravo) byla celá zmatená. Na jednu stranu jsem chápala, že moje volba má být o prioritizaci vlastněných statků, ale za těchto okolností beru přece jasně sirky, nůž, celtu, tablety na čištění vody a harpunu. O preferenci toho, co z mého vlastnictví je cenné, to neříká nic.
A co si vezmete z hořícího domu?
To už je jiná liga. Není to o přežití, ale o vnímané hodnotě věcí, které máte doma. A to především sentimentální hodnotě. Takže fotky, co nejsou na externím disku, milostné dopisy (ano přátelé, moje generace psala rukou!), peníze ze slamníku, externí disk s fotkama, šperky po babičce, sbírky vlastních básní z období puberty apod. Jasně, notebook je blbost tam nechávat. Ježiš a telefon přece. V tom je teď celé naše bytí. Chlapi možná odmontují plochou televizi ze zdi a naloží i svoji sbírku angličáků.
V dnešní době má většina z nás možnost koupit si cokoli a lidé neváhají zažádat o půjčku na věci, co opravdu nepotřebují. Jen jim třeba mají ušetřit čas, protože většinu času tráví v práci, aby tu půjčku mohli splácet.
K nové mikrovlnce si velmi těžko vytvoříte sentimentální vztah. I když..vlastně svojí sušičku na prádlo jsem svého času milovala. Opravdu hluboce a upřímně, byla ke mně nesmírně laskavá a dovolila mi nežehlit.
Jsem šmírákem nákupních vozíků (profesní úchylka) a vždycky přemýšlím, kam tu horu jídla proboha dají a kolik z toho vyhodí. Měla jsem kolegyni, jejíž manžel musel mít v koupelně minimálně 10 různých šamponů, protože si rád vybíral.
Příručky nám radí, abychom relaxačně uklízeli a zbavili se toho, co nám nedělá radost. A co má prošlou expiraci, přesto, že to je radostný litr zmrzliny v mrazáku nebo platíčko ještě radostnějších antidepresiv.
Tajnosti dámského šatníku
V případě dámského šatníku je to materiál na antropologickou studii. Jsme schopné si vytvořit sentimentální vztah k silonovým podkolenkám. Přece jsme si je koupily, když ON šel kolem. Většina z nás má ve skříni dlouho netknutou sekci „AZ“ (Až Zhubnu). A spoustu černých kousků, podobných jako vejce vejci.
Problém je, že nám radost dělají nejen ty hadříky, ale samotné nakupování. Následované pocitem viny při pohledu na narvanou skříň, stejným pocitem, jako když na posezení zbaštíme tu zmrzlinu.
Kam tím vším mířím? Ne, nemyslím si, že správné je odejít do jeskyně, pást kravku a z ní si pak spíchnout kožené kalhoty.
Ale nepatrné změny v našem spotřebním chování mohou v globálním pohledu znamenat hodně. Protože spousta krásných věcí, od nábytku, nádobí až po šaty může mít několik životů. Protože byla vyrobena kvalitně, z přírodních materiálů, často jako ruční práce. Existuje mnoho projektů, co dává nový šmrnc starým svítidlům, židlím nebo kabátům. A také se dají koupit na jedno kliknutí.
Poohlédněte se v domácnostech svých rodičů, v bazarech, antikvariátech, vintage obchodech apod....možná najdete něco, co vám připomene dětství. A nebo bude takovou vzácností, kterou jednou odkážete vašim dětem. Založte si sbírku, radost z lovu dalších akvizic bude veliká.
Protože na pustém ostrově vás zahřejí sirky, ale u srdce vás zahřejí věci se sentimentální hodnotou, koupené s dobrým pocitem.
