Proč nesnáším roušky?

Stejně jako můj redakční kolega Pavel Pulkráb v příspěvku Těším se, až skončí roušky, čekám i já jak na spasení, až si tuto zdravotní pomůcku budu moci odpustit.

Mám pro to svoje čistě ženské důvody:

  • Příroda, nebo spíš geny mého tatínka, mě obdařila plnými velkými rty. Je to myslím jedna z mála věcí (ne-li jediná!), která je u mě za povšimnutí.  Co by za to daly všechny ty vyhyalurované a vybotoxované krásky?! A teď rouška! Tenhle kus nanohadru teď obviňuju z toho, že ztrácím body u mužů.
  • Mým arzenálem rtěnek, lesků a jiných make-upových vychytávek jsem široko daleko známá. Pyšním se značkami od Diora po Dermacol, nechybí mi ani rtěnka z LIDLu za 29,- Kč. No, ale co je mi to teď platné, když celá moje barevná paleta teď zahálí, v lepším případě nanesena na rty během pár minut spočine na roušce?
  • Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale máte pocit, že vám rouška obecně přidala na atraktivitě? Že vám sluší? Já ať se snažím, jak se snažím, pořád nenacházím ten správný model na mojí tvář! A to dost opisuju od Alenky Schillerové či jiných politických elit, které máme každý den na TV obrazovkách jak na talíři, a tedy tak trochu vzory pro všechny, že?
  • Asi nejvíc lituji (a to se i tak trochu hnusem oklepávám) zarouškované vousáče; no hrůza! Takoví chlapíci vypadají, jako by měli v ústech skousnutá mláďata bobrů, kdy navíc při pohyby ústy se jim celé to hnízdo tak podivně mele.
  • Pokud nejste zdatnými surfaři na internetu a kupujete roušky v dostupných kamenných obchodech, není to žádná láce a, řekněme si to na rovinu, poměrně významně to leze do rodinného rozpočtu.  Já například tu roušku s 1,01 karátovým diamantem sehnala poměrně lacino, ale i tak – koupila jsem si hned dvě, abych měla na výměnu, čili… ops, ops, korunky jsou hnedle fuč.
  • Roušky už nehledám, to ne. Mám v kapse každého svršku jednu. Jen v pračce se jim moc nelibí a obvykle mi zničí všechny ty dotčené svršky. Už jsem totiž naprosto opustila praní roušek vyvářením, a to poté, co jsem jednou takhle vyvářela roušky na sporáku a přítel mi je potom snědl k večeři.
  • A v neposlední řadě: už mě fakt nebaví mít čím dál tím odstálejší uši. Proč se mám čím dál tím více podobat tomu „ušatému baziliškovi“ nebo „chrochtající červené mikině“?

Prostě těšme se společně, až roušky odložíme a zase na sebe vyceníme zuby.



Howgh

P.S. Čtenáři jistě pochopili, že jde o nadsázku, vždyť není třeba se z té situace ještě víc hroutit ☺.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.6 / 5. Hodnotilo: 10

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Okomentujte příspěvek



Profilový obrázek

Zdeněk Raban

Před 1 měsícem

Lidi v roušce nezdravím,kdo to je totiž nevím.
Zdeněk

Nejlépe hodnocené příspěvky

Nejnovější komentáře

UVÍZLI JSME V SÍTÍCH :-)



To, co se dnes zdá být jako tragédie nebo ztráta, se zítra jeví úplně jinak. Většinou zjistíme, že je to nový začátek nebo minimálně šance. Jde o to, dát sám(a) sobě šanci.
— Pavel Pulkráb

Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved