Už týden Covidu neříkám “chřipečka”, ale chřipka.
Jsem jedním z těch, který se virem setkal osobně a měl příznakový průběh nemoci.
Snad každý, komu jsem se pochlubil, nebo jsem se byl nucen pochlubit, protože se se mnou k kritické době setkal se mě zeptal, kde jsem to chytil. Odpověď zní: “Jak to mám asi tak vědět?”.
Velmi krátký příběh zní takto. Až do 26.12 jsem fungoval úplně normálně. Dodržoval jsem všechna pravidla a nařízení, dodržoval hygienu. 26.12 jsme se jako každý rok sešli celá rodina u mě doma. Teda kromě naší maminky, která trochu “zblbla” a prohlásila, že dokud nedostane vakcínu, tak se nehne z domova. Jedli jsme, pili a hodovali a na začátku a na konci naší sešlosti jsme se olíbali a rozjeli do svých domovů. Kromě mě, ja byl ve svém.
Druhý den, 27.12 k večeru mi začalo být divně po těle. Říkám si OK, Pavliku. Půjdeš dřív do postele, asi jseš unavenej, a ráno to bude v pořádku.
Jenže nebylo. Ráno, vlastně už v noci se rozjela klasická chřipka se všemi známými příznaky. Bolesti hlavy, bolesti kloubů, lehké pocení, celková slabost. Ucpaný noc, tlak v dutinách ztuhlost v šíji.
Spánek. Problém.
Navíc se mi velmi špatně spalo, což se naštěstí nestává často. Spím většinu nocí jako andílek. Klidně a hluboce.
Pokud spím špatně, příčina je vždy známá. Buďto se dokončuje nějaký projekt a hoří termín. Potom to není o kvalitě, ale kvantitě spánku. Nebo mě potká nějaké pijatika. Potom se jedná nejen o kvantitě, ale i o kvalitě spánku. Tentokrát to nebyla ani práce, ani oslava, co bylo příčinou mého nekvalitního spánku.
Ještě před 10 lety bych tomu asi nevěnoval pozornost a na sílu bych tu chřipku přechodil. No ale protože už nejsme nejmladší a situace je taková jaká je, zalezl jsem do postele a udělal jediné 3 rozumné věci, které člověk může s chřipkou udělat. 1. Vyležet. 2. Vyležet. 3. Vyležet. Dělal jsem to i v uvedeném pořadí.
Po dvou dnech mi kamarádka přivezla antigenní testy. Bezkontaktní předávání věcí už máme natrénované. Covid si už prodělal můj mladší syn a taky jsem ho kromě rozvozových služeb, zásoboval jídlem. Další testy jsem si objednal přes web. Samozřejmě pro celou rodinu, co se se mnou setkala.
První dva moje testy byly pozitivní, další tři už negativní. Ještě jeden si udělám, než půjdu poprvé mezi lidi. Rozhodně dodržím 10 dní karanténu.
Co je ale zvláštní, nikdo z rodiny nebyl pozitivní. Nikdo neměl a nemá žádné příznaky. Teda kromě psa. Toho jsme netestovali.
Nemoc na odchodu.
Dnes je to 9 den, kdy jsem doma v karanténě a už je mi vcelku dobře. Přetrvávající drobnou slabost připisuji spíše tomu, že jsem uvyklý pravidelnému pohybu, který jsem 9 dni neměl a tak tělo nějak ztuhlo. Cítím se ale už v pořádku a i kvalita spánku se postupně zlepšuje každou další nocí.
Závěr je pro mě jediný, ten který tvrdím už od února loňského roku. Jedná se o chřipku a tak je potřeba se ke koronaviru chovat. S ohledem na to, že je infekčnější, než klasické chřipka, je potřeba se lépe chránit a především ochránit seniory a nemocné jedince. Pokud žijete normálním a trochu inteligentním způsobem života, nemáte vrozený zdravotní problém, neznamená pro Vás žádné zvláštní riziko.
V zítřejším článku sepíšu svoje zkušenosti, co dělat a co nedělat, abyste tělu pomohli s léčbou a nemoc spíše zkracovali, než prodlužovali.
Pokud budete mít nějaké dotazy, piště je prosím do komentářů, abych, pokud budu znát odpovědi, na ně zítra v článku odpověděl.
