Není to poprvé, co navazuji na článek kolegyně Ire. Ty potraty v Americe mě samozřejmě také dostaly. Samozřejmě, že budu souhlasit v podstatě se vším, co Ire napsala, ale podívám se na toto téma z jiného úhlu.
Mám USA rád. V žádné jiné cizí zemi jsem nestrávil tolik času jako tam. Vždycky jsem k nim vzhlížel, jako k zemi zaslíbené. Jako k zemi, kde je nejvíce svobody, nejvíce možností. Jako k zemi, která nejvíce chrání své občany. Prostě od malička to byla pro mě země mých snů.
Postupem času jsem se začal na svět a tím pádem i na USA dívat realističtějšíma očima. Postupně jsem pochopil, že to není ráj na zemi, jak jsem si dlouhá léta představoval.
Ano, když jsem byl v USA poprvé, v roce 1990, tak to byla jiná země. Jak říkáme my pamětníci, to bylo „eště za starýho Busche“. To začínaly svobodné 90tky a pomalu se blížil konec civilizace. Liberální demokracie nabízela nekonečné možnosti pro všechny, očekávali jsme, že se k nám a k USA připojí zbytek světa.
Nestalo se. Svět se k nám nepřipojil, liberální demokracie se vůkol nerozšířila a USA se postupně stávají čím dál tím více rozdělenou a netolerantní zemí.
A teď přišla tahle rána. Nejvyšší soud náhle zrušil rozsudek z roku 1973, který dával ženám svobodu se do 23.týdne těhotenství rozhodnout, zda si dítě nechají, nebo podstoupí potrat.
Je to tvrdý zásah konzervativců do života společnosti. Je to návrat o 50 let zpátky. Joe Biden dokonce řekl, že je to návrat o 150 let. Pamatuji si, že v komunistickém Československu o možnosti jít na potrat rozhodovaly potratové komise, ve kterých byli kromě doktora i různé komunistické existence. Komise v USA ještě nezavedli.
Jako člověka, který žil 25 let za komunistů, se rozhodnutí soudu v USA emocionálně velmi dotýká. Ano můžeme si říct, že se nic tak zásadního neděje, protože soud deleguje pravomoc rozhodovat na jednotlivé státy Unie. Předpokládá se, že zákaz potratů se bude týkat maximálně poloviny států, a tak se žena, která nechtěně otěhotní sebere a dojede si na zákrok do sousedního státu Unie, který není tak konzervativní jako ten, ve kterém žije.
Z tohoto pohledu ano. Jedná se ale o princip, že nemá svobodu, jakou ji zajišťuje ústava. Mnoho velkých společností se vyjádřilo, že bude ženám hradit náklady na cestování spojené s potraty. To je technické řešení, ne principiální.
Naproti tomu Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí státu New York o omezení skrytého nošení zbraní. Takže potraty NE, ale nosit nabitý samopal po Broadwayi to je v pohodě. Chráníme život nenarozeného dítěte, ale nechráníme životy stávající.
Co se to s největší světovou demokracií děje? Na jedné straně ultrakonzervativní rozhodnutí Nejvyššího soudu o omezení svobody žen. Na druhé straně ultralevičácké prosazování hyperkorektnosti a práv menšin, které mají právo na všechno a přednostně. Rozdělená společnost, co spolu nemluví.
Jedinou pochybnost o tom, že žena má právo se svobodně rozhodnout o tom, zda si dítě ponechá je ten 23.týden. Nejsem lékař, ale povědomí o vývoji plodu mám. S ohledem na délku těhotenství, které trvá 40 týdnů se zdá potrat za půlkou celého těhotenství již moc. Pokud by byla potřeba nějaká změna, tak pouze posunutí nejzazšího termínu potratu pod 20.týden těhotenství. Tolik moje medicínská a trochu morální vsuvka.
Začínám si myslet, že žiju v zemi zaslíbené, kde se žena může svobodně rozhodnout, zda jít na potrat a po ulici neběhají tisíce magorů s nabitým kvérem.
