Řím – velká nádhera II.

Až teď, po návratu z Říma, si dočítám věci, po kterých mi návštěva toto tajemné město vyrobilo informační hlad. Taky jsem si znovu pustila film Paola Sorrentina Velká nádhera, ze kterého jsem si s dovolením tak trochu půjčila titulek obou textů o Římě. A věřte, všechno, všechno mi to najednou zapadlo a nejen Řím, ale i ten film jsem viděla úplně jinou optikou. Třeba hned v úvodu druhý, třetí obraz – Fontana dell'Acqua Paola, na jejímž balkoně zní zpěv sboru žen a Řím je před nimi jako na dlani. Nebo hlavní postava filmu Jepe (v podání úžasného Tonia Servilla) jak se prochází po břehu Tibery a za ním Andělský most. A když už jsme u té Tibery…

Tibera a lodě

„Na Tibeře jsem nikdy neviděla plout parník“, udiveně zmínila naše kamarádka a průvodkyně Míša vždycky, když jsme se právě po Andělském mostě vracely do našeho bytu kousek nad Vatikánem. Tibera opravdu nevypadá jako splavná, protože i skrze kalnou zelenou vodu je vidět, jak je v ní rostou různé plavuně a koryto je mělké. Jen uprostřed je řeka vyhloubená, snad právě kvůli parníkům, co vozí turisty sem a tam. Jinak obecně tahle řeka nepůsobí moc vábně. Sešla jsem k ní, abych k ní přičichla, jestli aspoň voní. Nevoní. Spíš zapáchá.

Lupínky aj. zobání



Z maličkostí se skládají velké věci. A jedna taková maličkost návštěvníky Říma a příznivce barů myslím potěší. V barech a restauracích je totiž zvykem k nápoji podávat smažené bramborové lupínky, olivy nebo jiné pochutiny. A to gratis. Jenže tyhle bramborové lupínky nejsou zdaleka tak mastné a nechutné, jak je známe z našich končin, jsou lahodné. A celé je to takové příjemně gesto hostitele, co otvírá prostor ke konverzaci a k další objednávce.

Italka co neumí italsky

Do Říma jsem bohužel vyrazila italštinou naprosto nepolíbená. Ale i tak jsem asi zapadla. Díky svému vzezření se mi totiž nejednou stalo, že mě na ulici oslovili turisté a chtěli radu, kudy například k Fontaně di Trevi či k Pantheonu. Dostali ze mě ovšem většinou jen pár anglických frází a máchání rukama. Pak jsem se naučila aspoň italsky větu, že nemluvím italsky. Moc to nikomu z bloudících nepomohlo, ale já jsem měla aspoň pocit, že už s italštinou začínám.

Dlouhé vlasy, štíhlé nohy a široký úsměv

Schválně si dovolím na tomhle místě paušalizovat, že Římanky nosí do velmi zralého věku dlouhé vlasy. Ty mají buď s citem obarvené nebo prošedivělé ve stylu pepř a sůl. Ale vždy perfektně upravené! K tomu jsou vesměs stále štíhlé, a i když jejich tělo není dávno v bezchybné kondici, jsou elegantní, s tmavými brýlemi, nechybějícím úsměvem zarámovaným výraznou rtěnkou a typickou italskou gestikulací.

Největší zážitek

Ve včerejším článku o Římě jsem slíbila, že se podělím i o můj největší zážitek. Nečekejte, že jsem snad našla svatý grál nebo že mě na ulici oslovil papež!? Ne. Bylo to úplně prosté, i když Bohu také blízko. A paradoxně vůbec ne v Římě.

Jeden den jsme se vydaly se vlakem k moři. Městečko Campo di Marenás přivítalo typickými kulisami malého přímořského letoviska včetně půvabné, ale ještě dost prázdné pláže. Nebylo divu, vždyť na teploměru bylo něco málo přes 20 st. C.  Z terasy kavárny jsme na pláži zaznamenaly jen dva oblé zadečky asi čtrnáctiletých dívenek v bikinách, kterým pofukování studeného větru od moře pramálo vadilo.

Ale ani já jsem neodolala celé té dovolenkové atmosféře, zula boty, vykasala kalhoty a přešla po pláži až do moře. Studená nestudená, voda byla tak osvobozující a vše bylo najednou tak klidné, až jsem si začala s rukama spojenýma na prsou odříkávat svoji modlitbu.  V tom mi někdo zaklepal na rameno. To ty dívenky. S rukama sepjatýma mě anglicky prosily, zda by se mohly pomodlit se mnou. „Ale já se modlím po svém, holky“, netajila jsem se. „To nevadí…. prosíííííím“ Ač zaskočená, pokračovaly jsme spolu. A když už jsme tam jen tak všechny tři stály chvilku ve vodě, holky mi najednou líply pusu a odskotačily zpátky na deku. 

Tak.

Vždycky, když odněkud přijedu, jako by ve mně ještě pár dní bydlel duch toho místa. A vždycky sama sobě slibuju, že ještě za tepla zachytím to, co cítím, co mi to místo otevřelo, co mi dalo. Ale nakonec vždycky dojdu k tomu obecnému zjištění, co už vlastně dávno vím a nosím pořád v sobě – že cestování nás vymaňuje z jakési malosti a dává nám nadhled. Že když občas vylezeme z té naší ulity, vyjedeme za hranice té naší, byť krásné, ale malé zemičky a rozhlédneme se, začneme roztahovat pomyslná křídla, vznášet se, objevovat, navazovat neobvyklé vztahy a zažívat netušené. A pak nás naplnění tím vším paradoxně zase vrací zpět k té naší hroudě a považujeme si víc svého domova.

Tenhle pocit miluju a přeju ho všem!

Jak hodnotíte tento příspěvek?



Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.6 / 5. Hodnotilo: 18

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Okomentujte příspěvek



Věra Zacharova

Před 9 měsíců

Irenko já mám ten pocit také I když jsem loni přijela že Španělska tak jsem byla ráda že jsem doma protože naše Česká zem je krásná Irenko moc Ti děkuji za tvé krásné články které mne vždy nadchnou protože to vždy perfektně popisuješ moc Ti za ně děkuji je to vždy krasne čtení Vera

Nejnovější komentáře k příspěvkům

UVÍZLI JSME V SÍTÍCH :-)

Pardubice mají konečně důstojné centrum kultury. 👍🏼 #automatickemlyny mají úžasné charisma! Díky všem, co se zasloužili. 👏 #gocarovagalerie #gampa #sfera #silo #muzemedoporucit
Pardubice mají konečně důstojné centrum kultury. 👍🏼 #automatickemlyny mají úžasné charisma! Díky všem, co se zasloužili. 👏 #gocarovagalerie #gampa #sfera #silo #muzemedoporucit
Pardubice mají konečně důstojné centrum kultury. 👍🏼 #automatickemlyny mají úžasné charisma! Díky všem, co se zasloužili. 👏 #gocarovagalerie #gampa #sfera #silo #muzemedoporucit
Pardubice mají konečně důstojné centrum kultury. 👍🏼 #automatickemlyny mají úžasné charisma! Díky všem, co se zasloužili. 👏 #gocarovagalerie #gampa #sfera #silo #muzemedoporucit
Pardubice mají konečně důstojné centrum kultury. 👍🏼 #automatickemlyny mají úžasné charisma! Díky všem, co se zasloužili. 👏 #gocarovagalerie #gampa #sfera #silo #muzemedoporucit
5 měsíců ago
View on Instagram |
1/4
Malé připomenutí, #leto je nádherné! 👍🏼☀️
Malé připomenutí, #leto je nádherné! 👍🏼☀️
12 měsíců ago
View on Instagram |
2/4
Zdá se, že konečně dorazilo jaro❗️ 😎
Zdá se, že konečně dorazilo jaro❗️ 😎
1 rokem ago
View on Instagram |
3/4
Žádné nové lajky ani followeři? Jak chcete! 😀 Řekli jste si o to sami! Dáme těžší kalibr. Co třeba #mops pro začátek?
Žádné nové lajky ani followeři? Jak chcete! 😀 Řekli jste si o to sami! Dáme těžší kalibr. Co třeba #mops pro začátek?
1 rokem ago
View on Instagram |
4/4

To, co se dnes zdá být jako tragédie nebo ztráta, se zítra jeví úplně jinak. Většinou zjistíme, že je to nový začátek nebo minimálně příležitost. Jde o to, dát sám(a) sobě šanci.
— Pavel Pulkráb

Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved