Název: Matky po e-mailu
Autor: Jiřina Šiklová
Počet stran: 160
Vydalo nakladatelství: Kalich, 2009
Může se to jevit jako nejapně opožděný nekrolog ke květnovému skonu výjimečné Jiřině Šiklové. Ale pravdou je, že s Jiřinou jsme se tak nějak zcela navzájem propojily až poté, co se mi do rukou dostala její kniha Matky po e-mailu.
Jiřinu Šiklovou bylo snadné obdivovat, a to hned pro mnohé: byla to podle mého osobnost, co dokázala sociologii zpropagovat neotřelým projevem, originálními výstupy a až zábavnými obraty, byla to působivá diskutérka, mj. vždy elegantní ve své oponentuře, zdatná spisovatelka, moudrá a krásná žena. Obdivovala jsem vždycky ten její zápal pro téma a až jakýsi rajc, s nímž obhajovala svoje názory. Měla v sobě něco provokativního, zabalené ovšem ve velmi jemné hmotě. A neodpustím si zmínit její až uličnický “look“, lehký „rozcuch“, pichlavé chytré oči a nikdy nechybějící červená rtěnka.
Ale jak vidno, i tahle výjimečná žena měla stejné starosti, jako my „obyčejné“ ženy, matky, dcery. Když jsem četla právě její knihu Matky po e-mailu, tolik jsem jí rozuměla! A ona mě, nám. Navzdory tomu, že Jiřina byla erudovaná socioložka, v rámci běžných strastí s rodiči zažívala podobnou zkušenost. Přiznání, jak jí na matce vadily její stařecké vrtochy, že už nemohla poslouchat stejná stokrát ohraná témata, že se cítila být ovládána a někdy až vysávána a jaké měla po vyčerpávající péči o matku pochybnosti o svém zdravém úsudku. Jiřina mi pomohla v knize hlavně tím, že měla úplně stejné výčitky, jaké zažívá většina pečujících. A také přesto, že sama cítila, jak sebedestrukční je obětování a rezignace na svůj vlastní život, ani ona sama se tomuto neubránila. To věčné pokládání svých zájmů na jednu stranu vah a povinnost dcery postarat se na stranu druhou, jak příznačné v současné době, kdy dlouhověkost začíná naplňovat obsah slova problém!
Evidentně do stádia, kdy si tak trochu nebudeme vědět rady se svými stárnoucími rodiči, spadneme dřív nebo později všichni. A to emoční propojení s nimi je prostě vysilující pro každého. Tak proč to nesdílet, třeba právě s Jiřinou.
