I když jsem slíbil, že další díl o sauně bude o jejích mimořádných účincích na člověka, nemohu si odpustit jeden další, aktuální článek nejen o sauně, vložit.
Minulý týden jsem byl na své pravidelné týdenní návštěvě v sauně. Je to v současné době velice příjemné, protože počet návštěvníků stoupá jen velmi pomalu a tak si člověk užije prostoru a klidu co hrdlo ráčí.
Rozhodl jsem se proto, že navštívím saunový ceremoniál, při kterém saunér používá ke zvýšení intenzity prožitku, teploty a účinku různé vůně a esence a společně s ledem je aplikuje na rozpálená kamna, která následně polévá studenou vodou. Pro zvýšení účinku potom intenzivně mává ručníkem na každého přítomného. Jenže tentokrát se to muselo obejít bez tohoto intenzivního vyvrcholení.
Na dotaz, zda se změnily ceremoniály nám saunér odpověděl, že vláda povolila mávání ručníky až od pondělka tohoto týdne, současně s povolením zapnutí parní lázně. Rovněž budou povoleny atrakce s proudící vodou a vlnobitím. Všichni přítomní jsme jen nevěřícně kroutili hlavami, jaký bude rozdíl v epidemiologické situaci mezi čtvrtkem a pondělím a jaký vliv má mávání ručníkem. Že je to absolutní hloupost je jasné každému a že ten, který uvedené nařízení vytváří, je zcela mimo čas prostor, také.
Co mě na tom ale opravdu znervózňuje je to, že tímto se zabývá vláda, kterou si platím ze svých daní.
Včera ráno jsem jel autem a poslouchal nejmenované rádio, na kterém Leoš Mareš se svými kolegy komentoval současné uvolňování restrikcí. Patrik Hezucký přišel s teorií, že Ti lidi o kterých si myslíme, že o něčem rozhodují možná ani neexistují, a že nás řídí nějaký autopilot. Nebo nějací šimpanzi, kteří náhodně mačkají tlačítka s příkazy.
Minulý čtvrtek v sauně jsem měl pocity podobné teorii pánů Mareše a Hezuckého. Jen jsem ve svých myšlenkách nebyl tak diplomatický jako oni.Na viděnou v sauně, kde vláda povolila, že se zase může mávat ručníkem.
