Spokojenost z druhé ruky

I když jsem ve věkové kategori 45-50 stále nováčkem, moje osobní zkušenosti posledních let se dotýkají mnoha témat zde řešených. Od ztráty rodiče až po vleklé zdravotní potíže související s mnohaletým přetížením z prostředí reklamní agentury.



První dějství

V reklamní agentuře jsem začala pracovat v 90.letech. Pracovní návyky jsme převzali od svých anglických šéfů a nikdy nás ani nenapadlo přemýšlet o work-life balance. Budovali jsme si svoje místo v životě, rodiny, domovy. Věcí a produktů, kterým jsme vymýšleli marketingové plány, bylo stále víc. Stejně tak bylo víc věcí v našich domovech a víc médií v našich rukou. 

Když jste žena s 2 malými dětmi a úvěrem na dům, líbáte ruce své manažerce za part time a rozhodně si nekladete etické otázky po smyslu vaší práce. Měla jsem obrovské štěstí na to, že práce do mého života přivedla spoustu fantastických lidí, které jsem považovala za druhou rodinu. 

Uplynulo víc jak 20 let a čím dál častěji se vkrádala myšlenka, do čeho vlastně vkládám svojí energii. Tělo neustále upozorňovalo na to, že ho štve moje sezení u počítače,  duše neustále upozorňovala na etické otázky podpory značek, jímž vymýšlím mediální strategie. A mozek upřímně řečeno přestal po tolika letech zvládat managerskou pozici na dvou frontách, v agentuře i doma.

Vždy jsem říkala, že na vlastní business nemám koule. Riziko spojené s financemi a pocitem, že moje děti nebudou mít na obědy (to trochu přeháním, ale mámy pochopí o čem mluvím 😊) bylo příliš velké. Navíc jsem jak já, tak řada mých přátel stále hledali v hovorech u vína bájného jednorožce…díru na trhu, která nám zaplatí důchod v Karibiku. Pořád ho nemáme.

Před pár lety mi syn, vnímající mojí nespokojenost, dal k narozeninám knihu Start up za pakatel. Vlastně jsem ji do dneška celou nedočetla, ale jedna základní myšlenka mi zůstala v hlavě. 

Přemýšlejte o tom, co děláte rádi. 

A JAK by se z toho mohl stát zdroj vašeho živobytí.

V dnešním světě to může být cokoli. Pokud něco umíte, nemusíte to jen dělat, můžete se o to s ostatními dělit. A protože věcí si naše civilizace nahromadila spoustu, pokud umíte například dobře uklízet bordel, můžete si z toho udělat globální kariéru (viz Marie Kondo😊)

Druhá šance?

A tak jsem tak jednou v sobotu loni na podzim koukala z okna a přemýšlela, co dělám ráda. 

No ráda jezdím v sobotu do sekáče. Mám radost, když najdu nějaké šaty, které pak komplet opráším a v práci je mi v nich fajn. Posbírám nějaké komplimenty za super kauf a dotazy, kdy něco koupím kolegyním. Fajn…tak jednorožec to není, ale mohla bych si s tou myšlenkou trochu pohrát. Když už to dělám 20 let pro jiný, můžu si pro radost vymyslet svojí značku.

A tak během jednoho odpoledne vznikl projekt @revamped_cz. „Revamped“ znamená oprášit, znovuzrodit a mělo volnou doménu. Ty jo, znovuzrodit, to bych fakt potřebovala…řekla jsem si. A tohle aspoň budu .

Přestala jsem se cenzurovat tím,  že neobjevuju Ameriku a do dnešního dne celý projekt beru hlavně jako zábavu. Fakt, že krásně zapadá do trendu udržitelnosti, beru jako bonus. Fakt, že po 20 letech zúročuju svoje marketérské know-how k tomu, aby si ženské nekupovaly nové věci, mi vlastně přijde jako hezká ironie. A celý rok se na na tom projektu učím věci, které mne baví. Zjišťuji, jak bylo jednoduché tohle radit klientům a jak složité je to skutečně dělat. I to je skvělá zkušenost a děkuju všem, co mi pomáhají.

Odnáším si radost v každé fázi – třeba když zachráním vlněnou MaxMara sukni, opráším ji a dám jí hezký styling. Když se mi povede fotka a když jí přes Instagram najdu do 10 minut od zveřejnění novou majitelku. Když mi pak majitelka napíše, jak je jí v ní skvěle. Když za mnou přijdou holky na pop-up a odejdou s něčím, co by si nikdy neoblékly. Když vidím, že ocení můj vkus.

Nejen potřeba rehabilitovat zdraví, ale i úspěch projektu mi daly sílu opustit jistotu korporátu a agenturní svět. Uvědomila jsem si, že pro své téměř dospělé děti udělám nejvíc, když jim materiálně nedám úplně všechno. Když se naučí přiložit ruku k dílu. Když se taky zamyslí na tím, co dělají rádi a jestli by to nemohly dělat pro druhé za peníze.

Dovolit si nemít plán

Nevím, jestli @revamped_cz bude mým hlavním příjmem. Dovoluji si ten luxus nechat věci vyvíjet, aniž bych je tlačila. Co ale vím je, že svoboda řídit si svůj čas, pohyb a vybírat si práci, co mě těší, je moje momentální priorita.

  • Další články autora
Jana Mašínová

Jana momentálně hledá odpověď na otázku: Kým bych se mohla stát? A tak zkouší psát i pro tento web. Vymýšlela reklamní akce globálním značkám a nyní se věnuje svému slow fashion projektu. Miluje humor a krásu ve všech jejich formách. Nejvíc ve formě svých dětí 🙂

follow me

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.8 / 5. Hodnotilo: 31

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *