aneb Václav Klaus stále aktuální.
Přiznávám se. Ano svého času jsem obdivoval Václava Klause. I s tím jeho kňouráním a bohorovným vystupováním ve stylu „tak já Vám to tedy vysvětlím, ale obávám se, že nejste schopni to pochopit“. „A nechte si ta ošklivá slovíčka“.
Můj obdiv a zároveň respekt skončil jeho zvolením do druhého prezidentského funkčního období. Tím, jak věděl, že už nebude moci kandidovat se začal chovat zcela podle svého a jeho vystupování se stalo víceméně zemanovským. Akorát nosil padnoucí sako a mluvil spisovně a nepoužíval explicitní výrazy. Implicitně ale jednal jako Zeman. O jeho politické kariéře ale dnes mluvit nechci.
Václav Klaus ve své kariéře dosáhl všeho, co si předsevzal. Doputoval na obě nejvyšší příčky politického systému. Na vrcholu se udržel více jak dvacet let. Přednášel na světových univerzitách, setkával se s nevlivnějšími lidmi. Napsal množství knih, článků a esejů. Tisíckrát vystupoval v televizi. Má „institut“, který nese jeho jméno. Prostě vše, co si politik může přát. Navíc je na rozdíl od Zemana opravdu vzdělaný a v ekonomii nemele jenom pár naučených frází, každou z jiné teorie a vzájemně si odporujících.
Bohužel vše popsané mu nepomohlo, aby nepodlehl pocitu vlastní důležitosti a geniality. V jeho případě se navíc zcela jistě nejedná o pocit, ale o jistotu.
Stává se to hodně lidem, kteří v životě něco dokázali, ale po skončení kariéry a dosažení odpovídajícího věku se domnívali, že mají vydobyté postavení a případnou úctu předplacenou až do smrti.
Není tomu tak.
Měl jsem to štěstí, že jsem se v posledním půl roce několikrát připletl k televizi, kde vystupoval Václav Klaus. Nebyl to postarší moudrý muž, kterého by člověk po jeho kariéře očekával. Nebyl to muž, který se snaží předat své znalosti a zkušenosti a budovat svůj pozitivní odkaz. Byl to bezvýznamný, vzteklý, arogantní a sebelítostivý stařec, který kritizuje všechno a všechny a není schopen nabídnout alternativní názor. Snad jen že se Země neotepluje a že snowboarding je levicový. A co je nejhorší. Byl směšný. Bylo mi ho líto.
Jen málokdo z nás dosáhl takových met, jako VK. Každý z nás má ale možnost zachovat si pozitivní obraz pro své okolí.
Pro každého z nás je těžké přiznat si, že postupem věku některé schopnosti ztrácíme. Že již nevykonáváme ty vedoucí pozice. Že již nevelíme firmám. A nejen to. Jednou ani nebudeme plnohodnotnými hlavami rodin.
Především se hovoří o ztrátách na fyzickém zdraví, případně o kognitivních schopnostech. Nikde nehovoříme o ztrátě důležitosti a vlivu. Nikde se nehovoří o ztrátě zájmu o naši osobu. Nikde se nehovoří o tom, že jednou už nikdo nebude mít o naše názory zájem.
Opravdu se velmi snažím stíhat dobu. Denně studuji nové věci jako třeba umělou inteligenci, medicínské objevy. Sleduji a aplikuji poslední znalosti z mého oboru, vylepšuji své jazykové znalosti. Cestuji.
Uvědomuji si, že se musím začít učit akceptovat, že přijde doba, kdy již nebudu mít nejen ty fyzické schopnosti, ale že už se mě nikdo nebude na nic ptát a já budu jen sám se sebou a svými vzpomínkami. A nebudu mít žádný vliv. A nebudu už o ničem rozhodovat. A nebudu nic ovlivňovat. Nemělo by se to vyučovat ve školách, že taková doba přijde, aby člověk nebyl překvapen, jako zmiňovaný Václav Klaus?
Jdu žít, než ta doba přijde.
