Vánoce považuji za nejhorší období roku. Ze všech úhlů pohledu. Je to hrozný čas jak pro rodiny, tak z pohledu práce.
Je to období, kdy je potřeba se připravit na účetní uzávěrku firmy a do toho všechen ten nesmyslný shon, kupování zbytečností/odpadků, vánoční večírky, setkávání se s lidmi, se kterými by mě normálně ani nenapadlo se vidět, ale jsou přece Vánoce... Dále pak úklidy, vaření, pečení cukroví (když se ho půlka vyhodí a je to hrozně nezdravé). Asi bych mohl ještě dlouho pokračovat ve vyjmenovávání hrůz Vánoc. Každý si dovede představit ještě celou dlouhou řadu.
Děláme to ale opravdu dobrovolně? Není to jen další davová psychóza? Podlehnutí reklamám? Tlaku dětí? Tlaku příbuzných? Tlaku v práci? Nakonec podlehnutí sebetlaku? Musím být normální a splňovat konvence a očekávání svého okolí?
Člověk by měl dělat věci, které mají nějaký smysl. I kdyby to bylo jenom potěšení. Uspokojení své víry. Dělání radosti ostatním. Usebrání se. Modlitba.
Opravdu mají současné Vánoce cokoli společného s tím, co jsem uvedl výše?
Po Vánocích slyším pouze stesky. Jenom krátký výčet: “Ztloustla jsem o 4 kila, 50 tisíc v pr..li., děti to promarodily, nestihli jsme všechno vyfakturovat, nevím jak dopadne DPH. Tchýně mi zase koupila příšernou košili. S manželkou jsme se pohádali...“ Každý si doplní ze svého soudku zkušeností.
Pro drtivou většinu lidí jsou Vánoce pouze stres a zase jenom stres.
Dělám vše proto, abych dělal věci, které mají smysl. Našel jsem řešení, jak mít hezké Vánoce. Já i moji blízcí.
