Kdo uteče, vyhraje.
Přišel jsem na velmi jednoduché řešení hrůzy Vánoc. (Pozn. autora: v podstatě vše, co v životě funguje, je jednoduché).
Prostě zdrhnu. Již dlouhá léta trávím Vánoce skoro sám. V horách. V Itálii. S podobnými asociály (už vidím ty komentáře) ze všech koutů Evropy. S těmi, kteří nemají chuť podporovat primitivní konzum, nesmyslné činnosti - třeba vánoční úklid (nejsem čuně a tak uklízím průběžně), vánoční dárky (blízké obdarovávám průběžně), apod.
Prostě vyjedu do hor. Tam Vánoce řeší jenom několika neony a sem tam nějakou koledou, ale s mírou. Člověk, když si jde do sámošky koupit pršuto, mortadelu, mozzarelu a ciabattu - nemusí při tom poslouchat Jingle bells a pokleslé reklamy na ještě pokleslejší výrobky.
Jeden se pomodlí, usebere, udělá si radost, udělá radost blízkým (kteří se nemusí dívat na jeho nevlídný výraz a poslouchat sarkastické poznámky). Pokecá si s lidmi odjinud. Zastaví se s nimi. Pozná.
Světe div se
Jeden i ušetří, což je o Vánocích téměř protimluv. Je totiž low season a ceny jsou poloviční a skipassy mnohdy zdarma. Na rozdíl od domoviny, kde jsou Vánoce a tak jejich milovníku: "PLAŤ".
Světe div se ještě jednou. Jeden i zhubne. Běžná italská krmě versus běžná česká vánoční. Znám opravdu hodně Italů. Znám jenom velmi málo tlustých Italů.
Vánoce jsou pro mě ale extrémně důležité. O tom příště...
Pokračování.