Výlet na Island 15.–29. srpna 2015

Island mě k sobě lákal od doby, kdy jsem poprvé uviděla fotky z této úchvatné země ledu a sněhu. Okamžitě si mě svou krásou získal a propadla jsem touze tuto zemi vidět na vlastní oči. Měla jsem představu, že cesta do vzdálené severní země je finančně náročná a budu si ji moci dovolit nejdříve po čtyřicítce a do té doby budu volit levnější destinace na dovolené. 



Zvládnu to? ANO!!!

Když jsem se doslechla, že tam mé dvě kamarádky plánují dvoutýdenní cestu, měla jsem chuť se k nim přidat. Plán byl jasný. Objet celý ostrov kolem dokola během dvou týdnů. V našem případě si kamarádky koupily letenky na srpen již v listopadu 2014 za neuvěřitelnou cenu čtyři tisíce korun. Já jsem s nákupem otálela a pořídila letenky až v dubnu o sedm tisíc dráž. Kupovala jsem je v den mých devětadvacátých narozenin. Proč jsem si je kupovala až tak dlouho? 

V listopadu 2014 jsem zjistila, že mě čeká operace nádoru mozku a od prosince 2014 jsem podstupovala onkologickou léčbu. Operaci nádoru na mozku jsem měla za sebou, byla to již druhá. Oproti první operaci mě čekalo ozařování a půl roční chemoterapie. Chtěla jsem cestu probrat i s lékaři. Přeci jen čas odletu vycházel jen na dva týdny po ukončení plánované léčby. Nepřipouštěla jsem si jiné scénáře než ten, že léčbu zvládnu. Jen jsem tehdy nedokázala přijmout, že se mi nádor vrátil. Ale to odbíhám, to je jiný příběh. Celý jsem jej napsala do knihy Díra v hlavě mi ukázala cestu, mého deníku o pochopení rakoviny. Na konci března, po uspokojivých výsledcích kontroly, jsem se rozhoupala a rozhodla se, že si letenky pořídím a výlet bude krásná oslava ukončení chemoterapie. Třešničkou na dortu navíc bylo, že jsem je kupovala v den mých třicátých narozenin a rodiče ji letenku zaplatili v rámci narozeninového daru.

Jasný plán

Měla jsem velkou výhodu, že jsem jela se dvěma kamarádkami, zkušenými cestovatelkami, které si trasu a začaly plánovat předem. Proto jejich včasná koupě letenek. Každá měla svého vlastního průvodce, zodpovědně pročteného předem s vyznačenými místy, která by chtěly navštívit. V době, kdy jsem se k výletu připojila, měly již vypracovaný perfektní plán cesty. Tabulku o třech sloupcích. V prvním den, v druhém místo, kam dojedeme a třetí sloupec pro vyznačení reality a úprav během cesty. 

S půlročním předstihem vyřešily i rezervaci auta a tím si zajistily výrazně lepší cenu a hlavně jistotu, že bude k dispozici. Měly jsme malé auto, kam jsme se ve třech pohodlně vešly. Na jedné zadní sedačce jsme měly i část zavazadel. Ne že bychom jako ženský tahaly hodně oblečení, ale spaly jsme pod vlastním stanem. Takže jsme měly s sebou prakticky vše. Nafukovací karimatky, pro jistotu i alumatku pod ní. Teplé spacáky, cestovní vařič a základní jídlo. Plynovou bombu jsme si koupily až na Islandu. Základem úsporného balení pro každou z nás bylo tričko z merino vlny. Hřejivý materiál, ve kterém se nezpotíte.

Plánovaly jsme spát pod stanem, ale domluvily se, že špatného počasí využijeme turistickou ubytovnu. Těch je na Islandu dost, žádné ubytování jsme si předem nezamlouvaly. Využili jsme přespání pod pevnou střechou jen dvakrát. Kempy na Islandu jsou dobře vybavené, většinou se společnou zastřešenou částí s kuchyňkou.

Co se plánování cesty týče, vše se odvíjí od toho, na kolik dní chcete vyrazit. My měly 14 dní a to je na objetí země akorát. Ale není časový prostor na to někde se zdržet na více nocí, nebo zajet do vnitrozemí. Týden navíc by nebyl na škodu.

Kudy a kam

Zvolily jsme, že Island objedeme proti směru hodinových ručiček. Je milé, jak se po cestě v kempech potkáváte s pár stejnými lidmi, kteří mají stejné tempo cesty. 

Mocný dojem na mě udělal vodopád Seljalandsfoss, který můžete vidět doslova ze všech stran – dá se pod ním i projít (jen v zimě je nepřístupný).

Kdybych měla vyzdvihnout oblasti, které na mě nejvíce zapůsobily, byly by to barevné hory Landmannalaugar a ledová laguna Jökulsárlón. Oba názvy zní pohádkově a vyslovení je malý jazykolam, ale na to si po pár dnech na Islandu zvyknete.

« 1 z 17 »

Do Landmannalaugar se osobním autem nedostanete. Jezdí sem ale místní terénní autobusy. Přejíždění několika řek byl zážitek. Tohle místo je ideální pro dvou až tří denní trek. Pokud nechcete spát pod stanem a pomýšleli byste na horskou chatu, rezervaci si musíte udělat už půl roku předem. My jsme zvolily jednodenní variantu. A odjížděly s dojetím, jeden den v pohádce je málo.

Krása kam se podíváš

Pokud vás láká koupání v teplých přírodních vodách Islandu, nevynechte teplou řeku přímo v základním táboře, kam vás doveze autobus. Úžasný relax po túře barevnými horami. Další osvědčené přírodní koupání je nedaleko města Hveragerði. Vzhledem k příjemné vzdálenosti 45 kilometrů od Reykjavíku, jsme zde zvolily poslední přenocování před odletem zpět domů. Další místo, které bych doporučila ke koupeli je Myvatn Naturebaths nedaleko jezera Mývatn. Nenechte se zmást názvem, voda je sice přírodní a teplá, ale vstup je placený a v sezoně si jej můžete i zarezervovat předem.

Dalším místem, které v žádném případě nesmíte vynechat, je Jökulsárlón. Zátoka plná ledových ker odlamujících se z ledovce. A když se pořádně oddáte obdivování, uvidíte, jak si mezi plovoucími krami hrají tuleni. 

Island mě okouzlil. Místo, abych si ho odfajfkovala na seznamu míst, která chci vidět, se dostává do kategorie míst, kam se chci ještě někdy vrátit. Jedno místo hezčí než druhé. Jako v pohádce. Island se nedá popsat, jedině zažít.

Správné rozhodnutí

Ruku na srdce, prožívala bych stejnou euforickou radost z pozorování polární záře na vlastní oči, kdybych neměla dříve nádor? Jela bych na dva týdny pryč od rodiny s kamarádkami pronajatým autem pod stan? Nejsem si jistá. Jak se znám, tak bych váhala, jestli na takovou cestu pojedu bez manžela, jestli se nebude tříleté dcerce po mně stýskat, zda se mně nebude stýskat po ní, jestli není cesta zbytečně drahá (přestože low budget). Teď jsem neváhala ani chvilku. Podobně jako ve filmu Než si pro nás přijde (The Bucket List) s Jackem Nicholsonem a Morganem Freemanem jsem pochopila, že sny si máme plnit, dokud můžeme.

Toužila jsem vidět polární záři. Po večerech jsem pokukovala po nebi a doufala, zda nezahlédnu alespoň náznak. Srpen není vhodný měsíc na pozorování, objevuje se spíš od poloviny září a přes zimu. Poslední noc se mi splnil sen a záře se zjevila. A já jsem z té podívané byla neuvěřitelně šťastná a dojatá zároveň. Přestože nebyla přes celé nebe, jak se někdy zobrazí během zimy, pocítila jsem hlubokou vděčnost, že mi vesmír můj sen splnil a vykreslil zelený pruh přímo nám nad hlavou. Utírala jsem si z tváří slzy štěstí a nahoru do vesmíru šeptala: „Děkuji.“ Uvědomila jsem si, že to mé díky není ani tak za tu magickou podívanou, ale za to, že jsem, že jsem zvládla léčbu, cítím se dobře a že je nemoc snad za mnou.

Pokud by vás zajímal celý příběh, jak jsem poprala s nemocí a jaký jsem zvolila přístup, který mi pomáhá cítit se skvěle, přečtěte si mou knihu o pochopení rakoviny, Díra v hlavě mi ukázala cestu. Objednání je možné přes stránky diravhlave.cz.

Ivana Sedláčková

Autorka knihy Díra v hlavě mi ukázala cestu. Autobiografické deníku, ve kterém sdílí svůj unikátní příběh a přístup k rakovině, který ji pomáhá překonávat prognózy.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 0 / 5. Hodnotilo: 0

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *