Už když jsem po té knize sahala, doufala jsem, že mi potvrdí to, co jsem jako malá cítila, jako větší tušila a jako velká pochopila - internet existuje už dávno a neobjevili ho lidé.
Les
Jakkoliv je zřejmé, že internet je fenoménem této doby, stromy ho evidentně provozují, co les tato planeta pamatuje. Zjištění, že stromy v lese mezi sebou komunikují díky důmyslné síti kořenů, není až tak čerstvé, nicméně k široké veřejnosti proniká pomalu.
Kniha „Tajný život stromů“ je jedna z mnoha, která se tomuto tématu věnuje, a autor Petr Wolleben ví, o čem píše – je to zkušený lesník, který si svoje poznatky v lese odžil. V knize najdete možná překvapivé informace o tom, že v lese funguje určitý nepsaný kodex chování pro stromy, který určuje, jak má strom coby správný obyvatel pralesa vypadat. Nebo například, že každá část lesa má svůj vůdčí strom, který jasně danému teritoriu velí. Že když do lesa proniknou škůdci, stromy si tuto informaci umí mezi sebou předat a ochrání se navzájem. A co když některý strom onemocní? Ostatní stromy mu přestanou poskytovat pomoc, odstřihnou ho, aby mohl zajít a neinfikoval ty ostatní. A také o tom, jak dospělý buk je schopen denně prohnat svými větvemi a listy více než 500 litrů vody, pokud je má z čeho načerpat. Jak obdivuhodné!
Můj tatínek jako vášnivý nimrod měl k lesu hodně blízko. Bral nás, mě a mojí sestru, do lesa pokaždé, když usoudil, že ho přítomnost štěbetavých neposedných holčiček nebude rušit. A to bylo naštěstí často. Nejvíc v zimě, kdy jsme společně zaváželi lesní zvěři seno, kaštany, bukvice a sůl, aby zvířata byla silná a přežila do jara. Les v té době sice spal, ale já jsem cítila, jak pokaždé, když jsme do lesa vstoupili, stromy na nás reagují. Tiše, ale jasně. Pod tíhou sněhu se k nám nerady ohýbaly a trochu předly. To na jaře zase, to bylo, jako by stromy úplně šílely a my je rušili v jejich soustředění se na rozproudění mízy.
Stromy podle mého ale dokáží i rozpoznat, kdo a s jakým úmyslem do lesa přichází. Tatínek utíkal do lesa vždycky, když měl něco moc důležitého k řešení. Nebo když nebyl úplně v pohodě a potřeboval pomoc, ticho, klid, souznění. Les mu to nikdy neodepřel a tatínek se vracel s jasnější hlavou. Někdy se toulal lesem i víc jak týden, pro což maminka neměla moc pochopení a zlobila se. Ale já jsem mu rozuměla. To, co já jsem ve svém vědomí posunula výš, on byl schopen bezpečně rozpoznat instinktem lovce a ochránce.
Meditace
Tohle počínání mám po něm a do lesa utíkám pokaždé, když potřebuju najít rovnováhu, něco pochopit, zažít sebe. Do lesa chodím pro odpovědi na otázky vznikající v uhoněném světě. Do lesa jdu vždycky, když potřebuju „zelený internet“.
Les není jen neuvěřitelný ekosystém, ale i mudrc, učitel a inspirátor. A zasloužil by si, abychom my, lidé, do něj vstupovali s větší pokorou, nestyděli se v duchu les požádat o vstup a o přijetí naší přítomnosti v něm.
Jestli nemáte možnost do lesa chodit tak často jak byste chtěli a napojovat se na něj přímo, zkuste se do něj přenést aspoň prostřednictvím této knihy. Budete překvapeni, jak moc toho o „zeleném internetu“ nevíme.
