Samozřejmě, že navazuji na článek z minulého týdne kolegyňky Ire, který se jmenoval: Muži a jejich hledání pevné půdy pod nohama.
Jsem muž, který byl vychován spíše k machismu, nicméně mě v relativně útlém věku potkal rok 89 a s tím spojené všeobecné hledání. Všeobecné hledání sebe sama ve světle nových, relativně neomezených možností. Samozřejmě, že i emancipace žen začala již před rokem 89, ale nikdo jí nevěnoval moc pozornosti.
Nechci hovořit o emancipaci ve smyslu volební právo, nebo zákaz opustit dům bez doprovodu manžela nebo mužského příbuzného. To beru, že je v naší civilizaci vyřešeno. Máme už snad víceméně vyřešeno i odměňování mužů a žen na stejných pozicích.
Hovořím o emancipaci žen v tom, že v podstatě bojují za to, chovat se jako muži. Zdůrazňuji sloveso chovat se, protože nemohou být muži. A to je ten základní problém. Stejně jako muž se může pokoušet chovat se jako žena, ale ženou nikdy nebude.
A tak úporná snaha žen o emancipaci a vyžadování od mužů, aby se zajímali o „teplotu jejich mateřského mléka“ vede k problémům nejen u nás u mužů. Ano, požadavky na mnohem větší empatii a zájem o vše, co původně náleželo ženám nás muže znejišťuje. My v tom neumíme chodit, protože atavismy, zděděné po předcích nás neučily býti ženou. Po tisíciletí jsme byli muži. A to jediné, co umíme.
Samozřejmě, že nás učily (ty atavismy) postarat se o potomstvo a ochránit ženy. Nechaly nás ale zůstat těmi (možná směšnými) samci, kteří jsou pány lidstva. Samozřejmě, že domnělými pány lidstva.
Současná emancipace za každou cenu staví do minimálně nepřirozeného postavení nebo role obě pohlaví.
My začínáme být zženštělí a ženy námi začínají pohrdat, že se nechováme jako muži. Přestávají si nás vážit jako partnerů, protože nejsme chlapi tak, jak ony přece chtějí. Cítíte ten paradox?
Ženy začínají být směšné, protože se chovají jako muži. A opět se jenom tak chovají. A my muži se jich bojíme a přestáváme po takových ženách toužit. Chceme dobývat ženu a ne chlapa. Navíc podvědomě víme, že v nějaké fázi ženě stejně spadne maska a ona se zachová jako žena a je rázem směšná. A to se jí těžko snáší. A když spadne maska, vinni jsme my muži. Nebyli jsme dosti empatičtí.
Ve vztazích to dopadá tak, že empatický muž začne být v očích ženy v podstatě eunuchem a ona si najde milence, který je super Macho. Ona se zamiluje a touží po něm, protože je přece chlap. A on jí má jenom na sex, protože on chlapa domu nechce. A žena se začne s Machem chovat jako žena. Ale Macho ví své.
A muž, který už emancipovanou nemůže vydržet, nebo je takovou ženou opuštěn si najde její přesný opak. Ženu neemancipovanou, takovou, která uvaří, pochválí ho, ukáže mu prsa, a ne „bicepsy" a vizitku, kde je napsáno Generální ředitelka.
V konečném důsledku je čím dál tím více lidí single a psychiatři a psychologové mají čím dál plnější ordinace. A čím dál více žen a čím dál více mužů ztrácí půdu pod nohama.
Emancipace nebyl ten nejlepší vynález lidstva. Rovnoprávnost je cesta.
Sexu a nám, se svou úlohou vyrovnaným mužům a ženám ZDAR!
