Už jste se někdy zkusili najíst jinou rukou, než jakou jíte obvykle? Nebo jste z práce šli jinou cestou? Zkusili jste nasednout na kolo z druhé strany? Nebo nedat do jídla obvyklé ingredience?
Rituály jsou skvělá věc. Většinou se jedná o příjemné až slastné činnosti, co nám dávají pocit bezpečí a komfortu. Poskytují nám jistotu a pocit řádu. Jenže zcela dle hesla „všeho s mírou“ se ani v případě těchto pravidelných příjemných maličkostí nemá nic přehánět.
Rituály má snad každý. Ať už je to nějaký taneček, pokřik nebo políbení oblíbeného maskota, ranní káva či čaj o páté, nesprchování se nebo dokonce bez jídla celý týden před akcí. Ze světa show byznysu či sportu známe osobnosti, co bez rituálů nevytáhnou paty na jeviště, nebo nenastoupí k zápasu. Tahle slastná paralýza nám ale může pěkně zatopit. I z rituálů se totiž časem mohou stát až urputné mantinely, bez nichž se už neobejdeme, jakási forma obsesního počínání. A ze sluhy se stává otrokář.
I já mám své rituály. Časem jsem si jich pár vybudovala, v mém životě například stále přežívá rituál chodit ráno venku bosa, i za mrazu (viz můj příspěvek O vodě). Žiji s rituály v symbióze, ale také je velmi často opouštím, abych našla nové, lepší, inspirativnější. S těmi tzv. úkroky stranou a jít vstříc něčemu novému nemám až zas takový problém. Jenže někdy také narazím. A tvrdě. S tím se ale v životě, který nemá sklouznout do rutiny a nudy, musí počítat.
Že je dobré občas vyměnit rituál za improvizaci, zkusit dělat věci jinak, použít k té které činnosti jinou hemisféru, to doporučují i odborníci.
Nechci být tedy našeptávač, ale:
Že nikdy neskáčete? Přeskočte NĚCO! Kaluž, klandr, venčeného sousedovic psa na chodníku….
Že nikdy nezpíváte? Roztočte kohoutky vody ve sprše a dejte si árii Rusalky. Chopte se mikrofonu na karaoke párty a rozbalte to s U2.
Že nikdy nepijete alkohol před setměním? Kopněte do sebe panáka po jedenácté dopoledne. A budete vidět, jak se svět roztočí. Jak bude den jiný.
Že děti vyzvedáváte ze školky „po o“ jenom, když s nimi jdete k lékaři? Dojděte si pro ně už před obědem, nic jim nevysvětlujte, dejte si s nimi místo pohankové kaše zmrzlinu a užijte si spolu házení „žabek“ u řeky jen tak.
Že nikdy nenosíte sukni/kalhoty? Zkuste oboje najednou, vyražte v tom do nového podniku a objednejte si úplně něco jiného, než obvykle.
Že nikdy nespíte jinde, než ve svojí posteli? Sbalte si něco proti prochladnutí a přespěte v lese, u řeky, ve stohu.
Že nikdy….
Nebojme se udělat někdy něco úplně jinak. Opuštění zajetých kolejí a občasný úkrok stranou se nám totiž vyplatí – zůstaneme flexibilní, osvěžíme ducha, dobijeme svojí životní sílu, tak trochu ošálíme čas a oddálíme blížící se stojaté vody stáří.
