Matky svých synů, synové svých matek – I.

Ačkoli já osobně připisuju vlivu výchovy a na to, jaký člověk bude, tak maximálně dvě procenta (zbytek přisuzuji genům a ostatním vlivům), i tak věřím, že matky dokáží na svých synech napáchat mnoho zlého. Zejména, co se jejich budoucích partnerských vztahů týče.

Když se nad tím zamyslíme, je to vlastně zvláštní věc, když se ženě narodí syn, to opačné pohlaví, než je ona sama. Úplně nejvíc mi přijde divné, že a jak potom matky své syny vychovávají.

Odevzdej své dítě

Jistě teď nenapíšu nic objevného, totiž že jsou národy, nebo spíš kmeny, kde v určitém věku je chlapec matce odebrán a předán staršinovi společenství, aby chlapce dovedl až k dospělosti. U holčiček v jejich zhruba čtyřech letech zastoupí zase matku starší sestra či jiná starší příbuzná. Přijde mi to jako logické, totiž mnohem logičtější, než tradiční civilizační výchovné přístupy, kdy maminky piplají chlapečky stejně jako holčičky, a to někdy s péčí, která spíš uškodí. U synů mi to přijde ještě logičtější, a to hlavně v kontextu toho, jak synové od jisté doby začínají vnímat matku, a tudíž jaký model chování k opačnému pohlaví mu matka podvědomě podsune.



Vypadá to, že máme na výběr – buď se budeme chovat tak, jak to známe z prostředí, ve kterém se utvářela naše osobnost, nebo se vědomě odpoutáme od poznaných a zažitých modelů a zvolíme si svojí vlastní cestu. Jenže ouha, často nám ta potvora podvědomí vybrat nedá a my se řítíme ve starých známých kolejích.

Věčně špatně

Bábovička není dost pevná, namalovanému sněhulákovi chybí nos z mrkve, tričko je obléčené naruby a umyté nádobí je pořád trochu špinavé. Výsledky ve škole nejsou podle představ a jeho první děvče je moc boubelaté. Jakým asi bude partnerem muž, kterého matka od malého chlapečka, přes pubertu a dál ustavičně a výhradně kritizuje, shazuje před ostatními, má nepřiměřené nároky a neváhá mu nafackovat ještě v jeho dvaceti? S určitostí rovnající se téměř 100 % můžeme očekávat, že z tisíckrát matkou sekýrovaného a ponižovaného chlapečka se ve vztahu vyklube tyran, co vlastně „nenávidí ženy“ a bude partnerku ponižovat, co to dá. Je dost pravděpodobné, že si bude kompenzovat svoje matkou vyrobené mindráky a bude tzv. zrcadlově kritický ve svém vztahu. 

Zrcadlový efekt

Když je řeč o zrcadlovém efektu (v odborných knihách je pojmenován různě), pak je nutné připomenout, jak to funguje. Je to vlastně druh obrany našeho pošlapaného sebevědomí. Lapidárně řečeno, to, čeho se nejvíc obáváme, vytýkáme protějšku. Jsi nějak ztloustla?! Přeloženo – bojím se, že sám ztloustnu a přestanu se Ti líbit. Co to máš na sobě zase za model? Přeloženo – bojím se, že ti to moc sluší a přijdu o tebe, nebo sám nejsem schopen takové odvahy se tak odít. Aby ses z něho nepo…!? Přeloženo – nejsem tak dobrý jako ON a bojím se tvojí zrady. Jsi nějaká chytrá, ne?! Přeloženo – štve mě, že o tom víš víc anebo nejsem schopen pochopit, co mi vlastně sděluješ. A tak dále. Tímto způsobem partnerského chování se částečně můžeme zbavit emoce, která se nám připomene naší stále v dětství omílanou nedostatečnost, naše selhání, a to se promítne do našeho jednání.

Mama hotel

Tohle malé mužské „já“ je milováno, opatrováno a hlavně chráněno takovou urputnou mateřskou láskou, až se mu nechce (nebo spíš nemůže) toto pouto přetrhnout.  Syn je záměrně fixován na produkty a rituály ze strany pečující matky, vše, co ona dělá, je prezentováno jako jediné správné.  Je mu systematicky podsouváno, že jen její kuchyně mu chutná, že jenom ONA to s ním myslí dobře a jen ona si všimne, že mu chybí knoflík u košile a přišije mu ho, kdykoliv (a že často!) jí navštíví.  Syn se tak stává jejím roztomilým vlastnictvím, kterého se matka nechce vzdát ani, když už mu vlasy utíkají z čela či šednou. V tomhle případě si partnerka do života pustí karikaturu muže, co i kdyby se přetrhla, stejně jí nikdy neocení, a k tomu bude mít na talíři věčně dokonalou tchýni. Soutěž s opičí láskou ženy-matky nemůže partnerka nikdy vyhrát.

Je tedy nesporné, že to, jak se matka chová k synovi, může plnou vahou těch zmíněných dvou procent ovlivnit jeho vztah k budoucím partnerkám, či partnerům. A jaké další modely můžeme my matky „vyrobit“? Přechválený narcis. Ustrašený králíček či Kamarád freekař …O to se pokusím s Vámi podělit v následujícím příspěvku.

Jak hodnotíte tento příspěvek?

Klikněte na hvězdičky a ohodnoťte!

Průměrné hodnocení 4.6 / 5. Hodnotilo: 14

Zatím žádné hodnocení! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Okomentujte příspěvek



Vera Zacharova

Před 3 měsíci

Irenko je to opravdu velmi hezzky napsané opravdu i nadi zemi to funguje že matka ma názor na přítele své dcery jiný a pak jsou v rodinné neshody jinak moc děkuji jsem v Praze a hlidam dvě právnický ale v sobotu už jedu domu 🌷🌷🌷 posílán Ti hlavně zdraví ale i štěstí v psaní pa Verac

Nejlépe hodnocené příspěvky

UVÍZLI JSME V SÍTÍCH :-)



To, co se dnes zdá být jako tragédie nebo ztráta, se zítra jeví úplně jinak. Většinou zjistíme, že je to nový začátek nebo minimálně šance. Jde o to, dát sám(a) sobě šanci.
— Pavel Pulkráb

Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved