Jen blázen by šel dnes do politiky. Totiž v době, kdy země je po čtvrté, páté vlně covidové pandemie vyčerpaná jak ekonomicky, tak lidsky. Kdy se pod každým z nás kývá ekologická židle. Kdy svět stojí v blocích v závodu s energetickou krizí. Kdy by se stav naší země dal přirovnat k zámku, co v něm za totáče byl prasečák, a teď je vracen původnímu majiteli, aby z něj vybudoval zase honosné sídlo. Ale světe, div se! Pořád se do toho někomu chce.
Jako řadový volič, člověk bez jakýchkoliv politických ambicí a možná i tak trochu člověk apolitický (viz článek Apoliticky o politice) zírám. Zírám a říkám si; jaké že to kouzlo ve vládnutí musí být, že je o to taková „volební“ rvačka? Kouzlo a chuť moci. Nevím, jak MOC chutná, ale musí to být chuť božské many. Jak jinak si vysvětlit fakt, že se pořád najdou tací, co si s politikou chtějí zadat.
Pominuli politické matadory, brontosaury, co už ani neumějí dělat nic jiného, ale také stálice hvězdného politického nebe, musím přiznat obdiv těm, co do politiky vstupují nově. S vizí, jak něco změnit, vyřešit, s rovným hřbetem. A s iluzemi. Vlastně vítám každou novou tvář v tomhle „spaghetti“ politickém seriálu, protože ti okoukaní a zrecyklovaní politici mi už nemají moc co nakukat.
Ne, nejsem volič Pirátů. A nikdy jsem nebyla. Jen jsem jim, ostatně jako mnozí, fandila. A to právě proto, že mi dávali šanci na ukojení mého politického apetitu. Věděla jsem, že zatím ne, ale někdy v budoucnu…. Byli noví, neokoukaní, plni chuti do řešení moderních témat.
Právě Pirátům je často vyčítáno, že promarnili svůj čas – čtyři roky v politickém závětří opozice, kde se prý člověk-politik může nejvíce naučit. Jenže žádná kvalita nevznikne hned, rychle, zázrakem. Všechno má svůj proces. A politické zrání nevyjímaje. Homo Politicus potřebuje projít svými stádii, aby na konci byl motýl (nebo motýle? ). Netvrdím, že ze všech se nutně musí vyklubat politický génius s receptem na všechny bolesti naší země. Ale dopřát čas na rozbitá kolena, jejich zahojení a utvoření zkušenosti bychom jim dát měli. Máme snad v politické nabídce něco lepšího, mladšího a perspektivnějšího? A že jsou levicoví?! No, lepší levicoví Piráti, než komunisté, co prděli do poltických lavic dalších třicet let po sametové revoluci. A to mimo jiné s posvěcením těch nejpravicovějších stran.
Můžeme s přimhouřením jednoho oka brát první volební období pro Piráty jako takový politický trenažér, cucání bonbonu přes igelit, který jim zatím nedal možnost pocítit chuť moci. Je otázkou, jak se zachovají, až ochutnají. Já jen pořád doufám, že o moc jim primárně nešlo a nejde. Dávám jim pořád ještě šanci, aby „vyklackovatěli“ z politické puberty a dospěli. Dávám Pirátům maximálně další čtyři roky politického života.
Nová vláda to bude mít těžké, ostatně jako každá nastupující vláda. Tahle dle mého o něco víc. Lidé do ní totiž vkládají tak vysoké politické naděje, že i kdyby se přetrhla, nemá šanci na červený diplom. A to už z té podstaty, že jejich soupeřem jsou nezažité situace a globální nepříznivé okolnosti.
Držím palce každému, kdo to s touhle zemí myslí dobře. A držím palce nám všem, aby za nás rozhodovali vyspělí politici.
