Že řecká svatba není jenom o dni, kdy svatebčané složí před popem svůj manželský slib a zatancují si klasický tanec Sirtaki, jsem předeslala už v mém předešlém příspěvku Velká řecká svatba, aneb Řecko trochu jinak. Přípravy jsou pečlivé a dlouhé a obvykle se neobejdou bez služeb svatební agentury.
Komu bude horko?
Naše přípravy si s těmi řeckými nezadaly. Jakmile bylo zřejmé, že se takové události zúčastníme, už lítaly sem tam zprávy mezi ostatními hosty napříč kontinenty (i když svatebčané byli oba Řekové, jejich hosté se sjeli z celého světa), jak celou akci uchopíme, jaké dárky připravíme a některé z nás, samozřejmě, jaký outfit zvolíme? Přeci jenom jsme museli všichni zohlednit fakt, že svatba se odehraje ještě za srpnového žhavého řeckého léta, kdy přes den není radno vycházet (a Řekové to elegantně přežívají díky tradiční siestě) a noci jsou stále tropické.
Copak my ženy! Nám stačilo z nabídky butiků sáhnout po nějakém přírodním chladivém materiálu, nejlépe hedvábí, odlehčit dekolt špagetovými ramínky a zvolit délku šatů ke kolenům. Ale muži, těm se klasický set košile s dlouhým rukávem + sako + dlouhé kalhoty ani v takových tropech neodpouští.
Logistika nade vše
Dalším až manažerským kouskem byla logistika, totiž přeprava svatebních svršků a doplňků do místa konání svatby, v našem případě letadlem. Bylo nám totiž jasné, že nemůžeme riskovat, aby se náš kufr se složitě vytuněným outfitem zatoulal třeba do Kuala Lumpur, zatímco pro svatební den by nám zbyly jenom plavky a boty do vody. Proto jsme fikaně zvolily kombinaci letenek s příručními zavazadly, kde byly naše poklady pod stálým dohledem, a jedním sdíleným loďákem s postradatelnýma trepkama aj.
Den D
V den D to bylo i u nás v apartmánu jako ve včelím úlu. Jako bychom se vdávaly my samy! Pobíhaly jsme jedna přes druhou mezi koupelnou a ložnicemi, ta ručník na hlavě, druhá ještě hlavu neumytou, zato nalakované nehty a žehličku v ruce, mezi tím jsme popíjely dobré řecké víno a vtipkovaly na svůj účet. Když jsme nasedaly s nezbytnými vějíři a slunečními brýlemi do čekajícího taxíku, řidič jen významně pozvedl obočí a možná právem si mohl připadat jako šofér v Cannes 😊.
Svatba se konala v takovém místě nemístě, totiž trochu v horách, ale i trochu u moře. Cesta tam byla zahalena nejen tajemstvím, ale i prachem ze silnice, až jsme taxikáře podezíraly, že zabloudil a veze nás do horoucích pekel. Místo pekla se ale před námi po pár výmolech otevřela téměř rajská zahrada plná olivovníků a oleandrů, uprostřed malý zámeček, hned pod ním rozlehlé jezírko, kolem se táhly dlouhé kamenné terasy, z nichž vykukovaly řecké amfory. A v jednom rohu se krčil maličký pravoslavný kostelík jak vystřižený z nějakého filmu.
On a Ona
Při našem příchodu zrovna v jedné části zahrady pod pergolou probíhala jakási rituální příprava ženicha. Byla to taková intimní chvilka, při které asistovala jen rodina a nejbližší přátelé, o emoce nebylo nouze.
Takto připravený ženich potom přešel do průčelí zahrady před jezírkem a očekával příchod jeho vyvolené. V bílém saténovém saku s hedvábnou bílou košilí, s tmavými kalhoty ohrnutými nad kotníky a naboso v luxusních mokasínech působil odlehčeně a nabitý energií.
Ze zahrady se ale nevynořila pak nevěsta, ale antická bohyně! V bílých šatech odrážejících pozdní slunce, s vosím pasem zvýrazněným korzetem, šaty s dlouhou stříbřitou vlečkou a oslňujícím metry dlouhým závojem. Ve vlasech jen pár hvězd právě půjčených z oblohy a úsměv Mony Lisy ve tváři. Nešla, plula a právem okamžitě zastínila všechny jinak krásně oděné a upravené ženy.
Chvilka odlehčení
Oddávající pop měl dlouhou řeč a slunce nebylo v tu dobu ještě moc milosrdné. A tak jsme všichni hledali stín pod korunami olivovníků a v duchu soucítili se svatebčany, kteří se pekli v paprscích nejméně hodinu. V jednu chvíli přicupitaly k nevěstě kamarádky a začaly jí zezadu zvedat závoj a všech devět spodniček. To, aby nevěstu tak zvaně odvětraly. Mně vždycky tyhle situace přijdou tak bezprostřední, tak opravdové, až jsem zalitovala, že se mi právě tahle scéna nepodařila zachytit na mobil.
Tři sta zvednutých pohárů
Po obřadu už následovalo tradiční focení novomanželů, jejich první manželský tanec a hurá hodovat. Hostina byla zakomponovaná do olivového háje, kde bylo téměř umělecky prostřeno 27 kulatých stolů pro tři sta hostů! A byla vskutku velkolepá. Tančilo se a hodovalo prý do rána, zatímco my už jsme skoro vstávaly.
Jak napsala moje kamarádka – tohle se nedá ale vyprávět, to se musí zažít.
Děkujeme, že jsme mohly. A hodně štěstí a lásky, Sandro a Dimitri!
