Moje jarní cesta v dubnu roku 2014 do Japonska započala asi rok před tím. Na jedné procházce se mě mamka zeptala: Co bys chtěla k těm svým kulatinám, Denisko? A co třeba Japonsko?
Moje jarní cesta v dubnu roku 2014 do Japonska započala asi rok před tím. Na jedné procházce se mě mamka zeptala: Co bys chtěla k těm svým kulatinám, Denisko? A co třeba Japonsko?
Moji rodiče mě, stejně jako mojí sestru, přirozeně milovali a já je. Mojí mamince bylo v době mého narození 35 let a tatínkovi skoro 40. Bráno optikou šedesátých let se jednalo bezesporu o „staré“ rodiče.
Jezdíme s Markem každý rok na sklonku jara do Itálie do hor, trochu si zasportovat, vysaunovat se, ochutnat skvělou kuchyni a zafilosofovat si bez přítomnosti partnerek a dětí.
Je jí myšlena věcná, promyšlená a diplomatická zpětná vazba. Vedena by měla být s dobrým úmyslem pomoci, či věci změnit k lepšímu. Tento stav je samozřejmě optimální.
Někomu se to asi nezdá, že bychom mohli život označit jako projekt. Proč ne?
Jakoby jsme dospěli do jiné reality.
Moudrá manželka nebo partnerka ví, co muž potřebuje a co nepotřebuje. Není to zase tak složité.
Kritikou je myšlena věcná, promyšlená a diplomatická zpětná vazba. Vedena by měla být s dobrým úmyslem pomoci, či věci změnit k lepšímu. Tento stav je samozřejmě optimální.
Život je pořád stejný. Takhle to bude až do smrti. Pořád dokola. Práce mě vlastně nebaví. Šéf je hňup a už mi 5 let nepřidal. Žena už mě nezajímá. Děti jsou nesnesitelné. Pivo už mi taky tak nechutná.
Je to cit, který může samozřejmě zažít pouze ten, kdo si vlastní děti pořídil. Můžeme mít samozřejmě rádi i děti svých partnerů či děti cizí, ale ruku na srdce. Pokud by se topily 2 děti, z toho jedno by bylo Vaše vlastní. Odpověď na otázku, které byste zachraňovali jako první je jednoznačná.
Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved
Nejnovější komentáře k příspěvkům