Co si s sebou vezmete na opuštěný ostrov? Vždycky jsem z téhle otázky v rámci nějakého sofistikovaného psychologického testu byla celá zmatená...

Co si s sebou vezmete na opuštěný ostrov? Vždycky jsem z téhle otázky v rámci nějakého sofistikovaného psychologického testu byla celá zmatená...
Tuhle hlášku mám ráda. A vždycky mi pomůže. Možná proto, že svou podstatou jsem tak trochu „posera“, dost těžce se rozhoduji a často upřednostním jistotu před skokem do tmy...
I když jsem ve věkové kategori 45-50 stále nováčkem, moje osobní zkušenosti posledních let se dotýkají mnoha témat zde řešených. Od ztráty rodiče až po vleklé zdravotní potíže související s mnohaletým přetížením z prostředí reklamní agentury.
Když můj tatínek dostal stařeckou demenci, snažila jsem se mu usnadnit vnímání světa prostřednictvím jednoduchých hesel. „Tati, život je voda a pohyb, hm?“ To znamenalo...
Kamarádka přišla onehdá na kafe a byla celá rozladěná, že to doma není nic moc, že je přítel už nějak dlouho nenaloženej. Nemá energii, není s ním žádná sranda. Potřebovala zkonzultovat, jak je to s náladami nás pánů po 50.
Tvorba projektového plánu na život se malinko liší od klasické tvorby plánu na realizaci projektu, která je většinou zčásti kolektivním dílem více lidí.
„No, ty ses snad dočista zbláznila“, slyším pobouřený hlas mojí téměř devadesátileté maminky, zatím jediné osoby, které jsem se svěřila, že si nechám udělat tetování.
Je jí myšlena věcná, promyšlená a diplomatická zpětná vazba. Vedena by měla být s dobrým úmyslem pomoci, či věci změnit k lepšímu. Tento stav je samozřejmě optimální.
Někomu se to asi nezdá, že bychom mohli život označit jako projekt. Proč ne?
Jakoby jsme dospěli do jiné reality.
Život je pořád stejný. Takhle to bude až do smrti. Pořád dokola. Práce mě vlastně nebaví. Šéf je hňup a už mi 5 let nepřidal. Žena už mě nezajímá. Děti jsou nesnesitelné. Pivo už mi taky tak nechutná.
Copyright 2021 Fine50 © All Rights Reserved
Nejnovější komentáře k příspěvkům